Phacops (Pedinopariops) major Barrande, 1852 - velikost 90 mm (sag), Koněprusy - neptunická žíla, dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence), svrchní ems

Phacops (Pedinopariops) major Barrande, 1852 - velikost 90 mm (sag), Koněprusy - neptunická žíla, dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence), svrchní ems
Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea , čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Pedinopariops Struve, 1972 †, druh: Phacops (Pedinopariops) major Barrande, 1852 †.
 
    Jedná se vskutku o velkého fakopse, konec konců druhové přízvisko major v překladu znamená velký. Ačkoli jedinci chybí cephalon (hlava),  a fosílie je slepovaná, protože se nedala dostat z kamene v celku, tak měří krásných 9 cm. Pokud by tento jedinec měl hlavu, měřil by cca. 13 cm, což jej činí skutečně obrem, jež je důstojným protivníkem, co do velikosti, jinému fakopidnímu trilobitu Drotops armatus Struve, 1990. O jeho mohutnosti vypovídají i samotné masívní pleury. Na Zlatém koni (Zlatý kůň je název jednoho z mnoha dalších lomů) v Koněprusích lze na několika místech pozorovat, jak mladší vápence vyplňují pukliny a rozsedliny ve starších vápencích vzniklé tektonickým porušením během usazování těchto hornin. Takovéto jevy se odborně označují neptunické žíly - mladší usazený materiál se v puklinách dostává mezi starší. Jednu z takovýchto žil je možné vidět přímo ve skále na vstupní části do Koněpruských jeskyní. Zlatý kůň je z největší části tvořen čistými bílými vápenci koněpruskými. Jedná se vlastně o zkamenělý korálový útes. Jádro tohoto útesu je odkryto přímo ve stěně Císařského lomu, který se nachází na západní straně návrší a dnes je součástí velkolomu Čertovy schody západ. V nadloží vápenců koněpruských najdeme další dva mladší druhy vápenců, které tvoří nejvyšší část návrší. Jedná se narůžovělé deskovité vápence suchomastské a samotný vrchol je tvořen vápenci acanthopygovými. Na severním svahu Zlatého koně jsou vápence ukončeny tektonickou poruchou - tzv. očkovským přesmykem. Severně od očkovského přesmyku najdeme méně odolné starší silurské horniny, které je možné sledovat až k Berounu. Na samotném vrchu Zlatého koně je patrné zkrasovění devonských vápenců a to zejména mísovitými závrty. Fosílie trilobita Phacops major má krásný namodralý odstín.
 
 
 
Podřízené taxony rodu Phacops Emmrich, 1839 †:
podrod Boeckops Chlupáč, 1972 † 
podrod Chotecops Chlupáč, 1971 †
podrod Cordapeltis Přibyl & Vaněk, 1971 †
podrod Paciphacops Maksimova, 1972 †
podrod Pedinopariops Struve, 1972 † 
podrod Prokops Chlupáč, 1971 † 
podrod Viaphacops Maksimova, 1972 †
druh Phacops megalomanicus (Struve, 1982) † 
 
Phacops incertae sedis (nejasného zařazení):
druh Phacops latifrons (Bronn, 1825) † 
druh Phacops rana (Green, 1832) †
 
Vědecká synonyma:
Phacops fecundus major Barrande, 1852
Phacops fecundus var. major Barrande, 1852