Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) - velikost pygidia 70 mm (sag), pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Radioscutellum (Šnajdr, 1972) †, druh: Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †.

 

    Rod Radioscutellum se vyznačuje velkým a širokým hlavovým štítem i glabelou, která se směrem dopředu výrazně trojúhelníkově rozšiřuje. Nese tři páry glabelárních rýh, které se od její báze rozbíhají dopředu i dozadu. Volné líce jsou velké, oči ledvinovitého tvaru jsou složené až z 4000 čoček. Trup je složen z 10 článků. Vzhledově obzvlášť upoutává nápadně velké pygidium, které je větší než hlavový štít a vzhledem připomíná rozevřený vějíř. Druh Radioscutellum intermixtum (dříve Bojoscutellum paliferum) patří k největším trilobitům českého spodního devonu, dosahoval velikosti až 30 cm. Často se nachází jeho nahromaděná samostatná pygidia (koněpruské vápence). Bezesporu tento plovák požívali, podobně jako dnešní potápěči, buďto k rychlému úniku před predátorem, případně sami jako predátoři k rychlému lovu. Nepochybně byli velmi zdatnými plavci, na rozdíl od rodu Paralejurus, jež také patří do řádu Corynexochida a u kterého se skvělé plavecké schopnosti, díky velkému vějířovitému pygidiu dříve předpokládaly, nicméně právě tvar pygidia, které je příliš 3D, jej stále více usvědčuje, že byl spíše "tankem" jež se prohrabával mořským bentosem - gulášem. 

 

    Výskyt rodu Radioscutellum je u nás omezen v podstatě jen na devonský koněpruský korálový útes. Rozeznáváme dva poddruhy tohoto druhu. Prvním z nich je Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †, ten je známý z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, Císařský lom. Druhým je Radioscutellum intermixtum pseudopaliferum (Šnajdr, 1960) †, ten se nalézá ve vinařických vápencích pražského souvrství. Lokalita Koněprusy. Jeho vědecké synonymum je Bojoscutellum paliferum pseudopaliferum Šnajdr, 1960. Kromě tohoto, asi nejznámějšího druhu známe ještě další tři druhy tohoto styginidního trilobita. Prvním je Radioscutellum sieberi (Hawle & Corda, 1847) † - druh známý z koněpruských, vinařických a sliveneckých vápenců pražského souvrství - lokalita Koněprusy, který má vědecké synonymum Bronteus sieberi Hawle & Corda, 1847. Druhým je Radioscutellum sternbergi Košan, 2002 †, což je druh, kterého známe z koněpruských vápenců pražského souvrství a své přízvisko nese po významném geologovi a paleontologovi hraběti Kasparu Mariovi von Stenberg. Lokalita Voskop, východní stěna lomu Čerovy schody, ten má vědecké synonymum Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960 a posledním je druh Radioscutellum koneprusiense (Šnajdr, 1960) † - druh trilobita rodu Radioscutellum, u kerého jak již jméno napovídá známe z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy - Houbův lom.

Druh trilobita rodu Radioscutellum, kterého známe z koněpruských vápenců pražského souvrství. Své přízvisko nese po významném geologovi a paleontologovi hraběti Kasparu Mariovi von Stenberg. Lokalita Voskop, východní stěna lomu Čerovy schody.

který má vědecké synonymum Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960 a posledním je druh Radioscutellum koneprusiense (Šnajdr, 1960) †

Druh trilobita rodu Radioscutellum, u kerého jak již jméno napovídá známe z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy - Houbův lom.

Vědecká synonyma:

Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960. Polokruhovité ocasní štíty Scutellidních trilobitů byly Barrandovými skalníky obecně nazýváni vádrlaty = vějíři. Našli li však hlavu tohoto trilobita, tak jim glabela připomínala opičí hlavu. Říkali jim občas tudíž i názvem Opičí hlava.

 

   Kranidium 30 mm (sag), Houbův lom-Koněprusy, 2015.

 

Dvě zachovalá kranidia trilobita Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) z Houbova lomu v Koněprusích, dalo by se říci v radiockutelovém vápenci. Nalezeno v červenci 2020.

 

Další dvě zachovalá kranidia trilobita Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) z Houbova lomu v Koněprusích, ze stejného bloku kamene, z jakého pocházejí dvě předešlá kranidia. Nalezeno v červenci 2020.

 

Ze stejného bloku kamene, jako nalezená kranidia se nám podařilo zachránit alepoň jedno pygidium. Měří cca 50 mm (sag) a je na něm krásně vidět, proč se mnoho nálezů nepovedlo zachránit. Štěpení kamene šlo totiž velmi často napříč samotnými fosíliemi. Pygidium je tak lepeno ze tří kusů - řezů kamenem.

 

Lumachela pozůstatků velkých pygidií trilobita Radioscutellum. Velikost kamene cca 90 x 90 mm, Houbův lom-Koněprusy, 2017.

 

Fragmenty pygidií trilobita Radioscutellum. Obě pygidia 25 mm (sag), Houbův lom-Koněprusy, 2015.

 

   Houbův lom, 2020.

 

Koněprusy - Houbův lom, 2020.

 

Fragment opravdu velkého jedince. Zachovalý otisk pygidia měří 67 x 77 mm. Koněprusy - Houbův lom, 2020.

 

    Letos, tj. v roce 2020, konkrétně v červenci se nám poprvé podařilo nalézt oči trilobita Radiocutellum inermixtum a to hned tři. Bylo to v kameni, který byl prolezlý porůstatky kranidií a pygidii tohoto velkého korynexochida. Největší oko je hned to první, kteé na šířku měří 5 mm!

 

 

 

 

Vědecké názvy: