Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) - cranidium 20 mm (sag) pygidium 20 mm (sag), Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. eifel

Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) - cranidium 20 mm (sag) pygidium 20 mm (sag), Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. eifel

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea , čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Bojoscutellum Šnajdr, 1958 †, druh: Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †.

    Trilobiti rodu Bojoscutellum Šnajdr, 1958 † byli nektobentičtí masožravci. Kromě českého devonu známe jejich výskyt i na území dnešního maroka. Celkem je známo 14 druhů tohoto rodu - Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1852) †, Bojoscutellum conspersum (Prantl, 1949) †, Bojoscutellum crassicostatum Šnajdr, 1960 †, Bojoscutellum havliceki (Vaněk, 1970) †Bojoscutellum intermixtus (Hawle et Corda, 1847) †, Bojoscutellum ivanense (Barrande, 1852) †, Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960 †, Bojoscutellum meridianum (Barrois, 1886) †Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †, Bojoscutellum pseudopaliferum Šnajdr, 1960 †, Bojoscutellum sieberi (Hawle et Corda, 1847) †, Bojoscutellum tjazovae Maksimova, 1979 †Bojoscutellum transversum (Hawle et Corda, 1847) † a Bojoscutellum uralicum Maksimova, 1979 †. Z výše uvedeného seznamu je zřejmé, že naprostá většina (konkrétně 11) bojoskutelů je popsána z českého devonu.

   
Kranidium 20 mm (sag). Houbův lom, 2016.



    Pro druh Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †  jsou typické, mimo jiné mikrotrny v tělní ose na kranidiu trilobita. Jeden na týlním prstenci, druhý přibližně v polovině glabely, mírně nad brázdou (depresí, vtiskem) 2g. Dnes již víme, že ostny trilobitům nemohly sloužit jako objektivně účinná obrana - snad v krajním případě, přesto neúčinná. Spíše tyto znaky mohly sloužit k pohlavním námluvám a případným soubojům samců o harém samiček, tak jak to známe i ze soudobé říše zvířat. Velmi podobně je utvářený např. i jiný druh, avšak vzácnějšího bojoskutela a to Bojoscutellum conspersum (Prantl, 1949) ze stejných vápenců, pouze s tím rozdílem, že druh conspersum má má na kranidiu hrubší a větší žebírka a že kranidium zdobí, kromě husté jemné granulace i větší, řídce rozptýlené granule.

   14 mm (sag) - Plešivec, koněprus. v.

   15 mm (sag) - Plešivec, 2020.

   20 mm (sag) - Plešivec, koněprus. v.

   24 mm (sag), lom Plešivec, 2021.

   Oba fragmenty 20 mm (sag) - Houbův lom.

   Ilustrační foto.
Trilobiti rodu Bojoscutellum Šnajdr, 1958 † byli vybaveni malými, ale velmi strategickými a účinnými oči s mnoha omatidii. Jejich zachování je ale díky poměrně velké zrnitosti koněpruských vápenců velmi vzácné a výjimečné. U naprosté většiny nálezů tyto oči spolu s volnými lícemi bohužel scházejí.


Rekonstrukce trilobita Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †. Vpravo Trilobiti rodu Bojoscutellum byli schopni tzv. volvace.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/
Rud. & E. Richter, Grundlagen für die Beurteilung und der Einteilung Scutelluidae (Tril.)., 1956   

Vědecká synonyma:
Bronteus angusticeps inermis Barrande, 1872
Bronteus palifer Beyrich, 1845
Kolihapeltis parabolina maruwa Šnajdr, 1989
Scutellum bohemicum Prantl & Přibyl, 1951
Scutellum novaki Prantl & Přibyl, 1947

from the Pragian of the Barrandian area (Lower Devonian, Czech Republic)