 w.jpg?s3=1)
Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Reedops Richter & Richter, 1925 †, druh: Reedops intermedius (Barrande, 1846) †.
Druh fakopidního trilobita rodu Reedops Richter & Richter, 1925 †, popsaný Barrandem roku 1846. V pražském souvrství spodního devonu bylo okolí dnešních Koněprus vrcholným obdobím mnoha tehdejších životních forem. Ať se jednalo o houbovce, mechovce, krinoidy, mlže, plže nebo ramenonožce.Tento vrchol se samozřejmě týkal i mnohých řádů a čeledí tehdejších trilobitů. Projevoval se zvláště v jejich růstu, kdy mnozí dosahovali opravdu gigantických, tzv. gerontických rozměrů. Např. endemický poddruh proetida Longiproetus confusus fuconsus (Šnajdr, 1980) † mohl dosahovat velikosti až kolem 10 cm a to je na proetida opravdu úctyhodné. Jeho bratříček Longiproetus confusus gigas (Přibyl, 1964) † nebyl o mnoho menší, o čemž svědčí i jeho poddruhové jméno. Běžný styginidní trilobit Paralejurus campanifer (Beyrich, 1845) † dosahoval průměrné velikosti kolem 20 cm. Jiný Styginid Radioscutellum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †, kterého známe z nálezů koněpruských lomů až kolem 30 cm. Podobné to bylo i u jiných mořských forem. Například namátkově krinoidi rodů Torrocrinus nebo Pernerocrinus dosahovali také gigantických rozměrů. Pernerocrinus měl jenom stonek 20 centimetrový v průměru. Svým způsobem jde stejnou záležitost i v případě tohoto zde publikovaného nálezu poměrně mohutné hlavy trilobita druhu Reedops intermedius (Barrande, 1846) †. Tento rod má běžně průměrnou velikost kolem 7 - 8 cm. Vzhledem k velikosti hlavy nálezu lze vypočítat, že tento jedinec mohl měřit kolem 125 - 130 mm. Lze tedy vážně tvrdit, že šlo o jakýsi zlatý věk, vrchol devonských trilobitů. Po tomto období přichází už jenom regrese a úpadek. Mnozí tilobiti nepřežijí konec devonu a poslední mizí při velkém permo-triasovém vymírání.
Vědecká synonyma
Phacops intermedius Barrande, 1846
Phacops laticauda Hawle & Corda, 1847
