Období devonu (417 až 354 milionů let př. n. l.) je charakteristické rozvojem a dominancí ryb v mořích. Největšího počtu dosahují pancířnatí (Placodermi), primitivní žraloci, dvojdyšné ryby a lalokoploutvé ryby (viz současná Latimerie podivná). Na začátku tohoto období vznikají též kostnaté ryby, které jsou v současnosti vůbec nejhojnější skupinou všech obratlovců. Objevují se též amoniti a další bezobratlí. Vápenité houby a koráli vystavěli korálové útesy největší v historii Země až dosud. U rostlin se vyvíjí semena, což jim dává výhodu nezávislosti na vlhkosti při rozmnožování. Rostliny pronikají do vnitrozemí podél břehů toků a osídlují rozlehlé oblasti. Od mechů a přesliček tvoří již na konci devonu první hojné lesy z vysokých stromů rodu Archaeopteris. Z lalokoploutvých ryb, schopných dýchat vzdušný kyslík, se vyvíjí obojživelníci, kteří se dostávají též na souš. Do období devou přežívají dokonce i tzv. graptoliti (v devonu zastoupeni pouze rodem Monograptus), u nichž se to již nepředpokládalo, ale jejich fosilní pozůstatky objevil Prof. Ivo Chlupáč a na základě tohoto objevu stanovil mezinárodně stratigrficky uznávanou hranici mezi svrchním sillurem a spodním devonem.

    Asi 365 milionů let př. n. l. dochází v devonu k masovému vymírání, především v mořích, souš je zasažena minimálně. Mezi nejvíce zasažené mořské organismy patří útesotvorní rugózní a tabulátní korály a stromatopory. Od té doby začala významnější útesotvorná činnost až do začátku vývoje moderních korálů na začátku permu, kdy začíná jedno z nejmasověších vymírání. (Ke konci permu začínají vulkanické erupce na Sibiři, což uvolňuje skleníkové plyny a způsobuje globální oteplování. Začíná nejhorší masové vymírání v dějinách Země. Zaniká 90 % života v moři a asi 75 % obratlovců na pevnině. Jsou zničeny korálové útesy a jejich obnova trvá dalších 10 milionů let. Mizí navždy tabulátní a rugózní korály, popěnci (blastoidi), trilobiti aj. Silně poškozeni jsou žraloci, kostnaté ryby, lilijice, brachiopodi, mechovky a amoniti. Životu trvá dalších 150 milionů let, než dosáhne stejné biodiverzity, jaká byla v permu). Ale zpět k devonu. Na konci devonu zcela vymizí pancířnatí (Placodermi), tvrdě zasaženi jsou trilobiti (nenávratně vymírají, v předchozích etapách tak úspěšné, tyto řáry trilobitů /mnozí začínají vymírat počátkem devonu a konce této etapy se nedožijí/: Harpetida, Phacopida, Lichida, Odontopleurida a Corynexochida. Masové vymírání na konci devonu přežije jediný řád, jež se vyskytoval již od svrchního kambria - Proetida a i ten už spíše jen dožíval, v relativně "málo" druzích, aby definitivně ukončil svou pouť, na konci permu), amoniti, ramenonožci (brachiopodi), konodonti a bezčelistnaté ryby, nicméně v omezeném počtu ještě přežívají. Zaledňuje se totiž Gondwana a uvažuje se i o vlivu dopadu meteoritu. V období devonu také vzniká na našem území obří korálový útes na území dnešních Koněprus. Na podloží tzv. suchomastských červených vápenců, vznikl během během 57 milionů let zatím největší, u nás doložitelný korálový útes, jež je studnicí mnoha nálezů, dokládající život na devonském korálovém útesu. Od samotných, překrásně zachovalých korálů, přes skvěle zachované ramenonožce, plže, mechovky a trilobity (od drobných proetidů po obří, až 30 cm velké Radioscutellum intermixtum).

zpět na úvodní stránku

 

Stratigrafické schéma barrandienského devonu. Podle Chlupáče, 2002 in Melichar, 2003.
Zdroj: https://geologie.vsb.cz/